Předně je třeba říct, že kvantitativní uvolnění (QE) nelze chápat jako univerzální řešení, určitě ne v Evropě, která je svými strukturálními problémy pověstná. Příkladem je sklerotický pracovní trh, který udržuje nezaměstnanost na hodnotách, které by například ve Spojených státech byly považovány za nadměrné. Zároveň je třeba si uvědomit, že QE začalo v Evropské unii se značným zpožděním a v jaksi omezené formě, což je zase dáno politickou realitou, rozuměj odporem Německa. Přesné důvody odporu evropského ekonomického hegemona, který navíc z oslabeného eura profituje nejvíce, nejsou autorovi tohoto článku nezbytně zřejmé ani po rozhovorech se zaměstnanci německé Bundesbanky. Odpověď zakládající pouze na německé historické zkušenosti se zdá být neúplná.

Abychom však ilustrovali různorodost vlivů, které může QE na evropskou ekonomiku mít, je třeba zmínit několik tzv. transmisních mechanizmů (transmission mechanisms), pomocí kterých se politika centrální banky doslova šíří ekonomikou. QE spočívá v nákupu státních dluhopisů Evropskou centrální bankou. Za tyto dluhopisy ovšem banka platí nově vytištěnými penězi, a zvyšuje tak celkový objem peněz v ekonomice. To v praxi znamená, že úrokové sazby se sníží, bankovní úvěry se stanou dostupnějšími, a firmy tak mohou investovat do nových kapacit za příznivějších podmínek. Netradičnost QE spočívá v nakupování dlouhodobějších státních, stejně tak jako firemních bondů. Kritika QE potom spočívá v tom, že míra investic zůstává nízká, a banky na penězích “sedí,” protože důvěra v reálnou ekonomiku nadále pokulhává. Snížené úrokové míry, které jsou výsledkem nově tištěných peněz, jsou potom příkladem jednoho z transmisních mechanizmů.

Úrokové míry nicméně nejsou jediným ze zmíněných mechanizmů. Tzv. asset-price channel popisuje situaci, kdy nově vytištěné peníze najdou cestu na akciové trhy a následně vedou k růstu cen akcií. Výsledkem tohoto procesu je, že tržní kapitalizace firem (počet vydaných akcií vynásobený jejich tržní cenou) vroste, a poměr celkové hodnoty podniků k výdajům firem na obnovu kapitálu (např. nákupu nových mašin) se zvýší. Jinými slovy, hodnota firem vyjádřená cenou jejich akcií roste a podnikům se daří lépe.

Dalším z mechanizmů je nárůst jmění akcionářů. Nově vytištěné peníze jsou vkládány do akciového trhu, cena aktiv roste a lidé, kteří drží své úspory v akciích, bohatnou. To se v ideálním případě projeví růstem spotřeby, agregátní poptávky, a nakonec celé ekonomiky.

Přestože QE Evropské centrální banky bylo zahájeno až začátkem března 2015, současný vývoj na akciových trzích naznačuje, že především výše zmíněné transmisní mechanizmy (či jejich očekávání, které je na akciových trzích klíčové) mohou hrát rozhodující roli. Německý akciový index, jeden z nejdůležitějších na starém kontinentu, vzrostl od poloviny října minulého roku o bezmála 40 procent. Je důležité se zamyslet nad tím, zda je současný vývoj na akciových trzích podpořen fundamenty, či zdali sledujeme nafukování bubliny, která pod svojí váhou praskne. Ať tak či onak, bylo by krátkozraké vynášet nad kvantitativním uvolněním rozsudek předčasně.